Posvátná řec Herma Trismegista
CH III
Posvátná rec
Herma Trismegista
(1)
Sláva všech vecí je Buh: božské a božská prirozenost.
Pocátkem jsoucích vecí je Buh - Mysl, Prirozenost a Látka - nebot je moudrostí k ukázání
všech vecí.
Pocátkem je to božské: prirozenost, pusobení, provázanost, cíl a obnova.
Bezmezná temnota byla v propasti, ale i útlý vedomý Duch,
jsouce v nicote díky božské moci.
Pak vzešlo svaté svetlo
a z vlhké podstaty byly pod píscinou zpevneny živly.
A všichni bohové si rozdelili osetou Prirozenost.
(2)
Prestože bylo vše neurcité a neupravené,
bylo lehké oddeleno vzhuru a težké položeno za základ pod vlhkou píscinu,
když byly ohnem vymezeny a zavešeny celky, aby se šírily prostrednictvím Ducha.
A bylo spatreno nebe v sedmi kruzích
a v podobách hvezd se nechávají zahlédnout bohové
se všemi svými znameními;
a (Prirozenost) byla rozclenena podle bohu v ní.
Ono obkruží je ovinuto vzduchem
a šírí se kruhovým behem božského Ducha.
(3)
Každý buh nechal svou vlastní mocí vzejít to, co mu bylo prirazeno.
A zrodila se ctvernohá zver, plazi, vodní živocichové i ptactvo,
a každá klícící setba, tráva i veškerá kvetoucí zelen,
majíce v sobe síme znovuzrození.
(A bohové) vybrali též semena lidských rodu:
ke známosti božských cinu,
k úcinnému svedectví (o) Prirozenosti,
ke zmnožení lidí,
k panství nade vším, co je pod nebem,
a k rozpoznání všeho dobrého;
aby rostli v rustu a množili se v množství.
A veškerá duše (byla zaseta) v tele
prostrednictvím behu nebeských bohu, kterí rozsévají veštná znamení.
(Byla zaseta) ke spatrení nebe a behu nebeských bohu,
ke spatrení božských cinu a pusobení prirozeností,
ke znamením vecí dobrých:
ke známosti božské moci,
k poznání doléhajícího údelu všeho dobrého a zlého
a k nalezení veškerého umení duvtipne vytváret veci dobré.
(4)
Pocíná se jejich žití i zmoudrení vuci údelu kroužících bohu,
i jejich vyproštení v tom, co bylo na Zemi umením ucineno;
ve jménu opouštejí mdlobu casu a veškerý zrod oduševnelého tela, plodu setby i všeho
umením ucineného.
Vše, co je zeslabené, bude obnoveno provázaností, obnovou bohu
a behem cyklu Prirozenosti, který je porádán císlem.
Ono božské je totiž veškeré kosmické sloucení
Prirozeností obnovované, nebot v tomto božství
je i Prirozenost ustavena.