Nový zákon, proroctví konce světa

Apokalypsa a 666

Nový zákon je ukončen knihou Zjevení Janovo. 
Nalezneme zde proroctví o konci světa, jak tvrdí mnozí vykladači Písma? 
Umísťuje Janovo proroctví konec světa právě do našich dnů?

Stovky let mají lidé spojenu číslovku 666 se symbolem zla, šelmou, předzvěstí konce.  Nedošlo však k omylu?
Jakou číslici nalezneme v těch nejpůvodnějších biblických textech a co vlastně znamenala?

Různé výklady

Zjevení osudu světa a lidstva, tedy apokalypsa, fascinuje judaisty i křesťany již nejméně 2200 let. Mnohé generace čtenářů apokalyptických textů očekávaly vyplnění předpovědí již za jejich života. U racionálně uvažujících lidí však popisy konce světa vyvolávaly často nedůvěru.

Řecké slovo Apocalypsis znamená zjevení či odhalení. Dnes je však chápáno jako synonymum pohromy, katastrofy, konce světa. Tento druhotný význam vzešel z knihyZjevení Janovo, která bývá označována také jako Janova apokalypsa či jednodušeApokalypsa. Je jedinou prorockou knihou Nového zákona. Mnozí věří, že lze z knihy vyčíst boží plán osudu lidstva, tedy skončení našeho věku, nástup nové éry - Tisíciletého království a počátek Věčnosti.

Zjevení Janovo velice sugestivně líčí poslední bitvu u Armageddonu - čtyři apokalyptické jezdce, nepopsatelnou šelmu nesoucí znamení 666, zapečetěný svitek lidské historie, troubení polnic, pád slunce... Tyto vize již dva tisíce let inspirují i děsí zároveň. Jan prý přesně předpověděl římskou válku proti Židům a zboření jejich chrámu. Někteří však v knize vyčetli sled mnohem vzdálenějších předpovědí, které se prý naplňují až v těchto dnech. V Janových apokalyptických obrazech nalézají události charakteristické právě pro naši dobu: globální oteplování, havárie atomové elektrárny v Černobylu, šíření nemoci AIDS, elektronizace či boje na Blízkém východě.

Jezdci apokalypsy[1]

Zjevení Janovo vyvolává celou řadu různých výkladů. Apokalyptici věří, že kniha obsahuje proroctví  o konci světa. Podle  préteristů (Preterists) bylo Zjevení napsáno před rokem 66 n.l. a předpovídá události 2.poloviny 1.stol. Jan prý přesně předpověděl římskou válku proti Židům. Futuristé (Futurists) vidí v Janových vizích události, které nastanou až ke konci světa někdy v budoucnu. Další apokalyptici (Historicists) hledají paralely mezi Zjevením a konkrétními historickými událostmi od 1.století až do druhého příchodu mesiáše, jehož příchod je však neustále posunován.^[8] 
Jiná řada čtenářů chápe Zjevení Janovo jako nadčasové umělecké či spirituální dílo plné imaginace, symbolů a popisů duchovních pravd, aniž by vyvozovali konkrétní čas apokalypsy. Janova zjevení je třeba podle nich brát ne doslovně, ale obrazně.

Lidé již předpověděli na základě Janova Zjevení stovky termínů konce našeho věku.^[7]Poslední bitva mezi dobrem a zlem však byla vždy odložena. Jen na internetu dnes nalezneme tisíce článků předpovídajících na základě Janova proroctví konec světa. Na druhé straně by řada racionálně uvažujících křesťanů nejraději Janovo Zjevení z Bible zcela vypustila.^[6]

Jak tedy porozumět Janovu Zjevení? Předpovídá kniha události, které se mají stát až v naší současnosti, vzdálené téměř dva tisíce let? Pro lepší porozumění smyslu proroctví je nutné vědět více o jejich autorovi, jeho cíli a dobovém pozadí vzniku textů.

Doba a okolnosti vzniku Zjevení

Sám autor v knize uvádí, že se jmenuje Jan. Podle křesťanské tradice se jedná o apoštola Jana, autora čtvrtého evangelia. Biblisté dnes tuto domněnku odmítají. Z textu knihy je patrné, že autor nebyl apoštolem a neznal osobně Ježíše. Výsledky analýzy textů Janova evangelia a Zjevení Janova ukázaly, že jsou dílem různých autorů.

Název knihy Zjevení Janovo pochází ze slova apokalypsis (= zjevení, poučení). Podle odborníků byl autor Zjevení významnou postavou ranného křesťanství v římské provincii Malá Asie (dnešní Turecko). Kniha začíná sedmi dopisy adresovanými křesťanským komunitám v sedmi městech provincie (Efez, Smyrna, Pergam, Thyatiry, Sardy, Filadelfia a Laodikea). Jan zřejmě pocházel z židovského prostředí Palestiny a znal dobře Hebrejskou Bibli.
Jan nám sděluje, že texty píše na ostrově Patmos v Egejském moři. Zde byl podle křesťanské tradice vězněn Římem. Nejspíš však nebyl vězněm ale exulantem. Je také možné, že na ostrov sám dobrovolně odešel kázat. Proto mohl psát či diktovat a papyry pak odeslat křesťanské komunitě. 
Texty vznikaly pravděpodobně na konci vlády císaře Domiciána ( 81-96 n.l.).^[2] Odborníci zařazují nejčastěji dobu sepsání dopisů mezi roky 92 až 96 n.l. Kniha sloužila zřejmě jako okružní dopis. Křesťané se k Janově apokalypse stavěli rozporuplně. Někteří ji uznávali, jiní zavrhovali. Již ve 4. století řada čelných představitelů církve nesouhlasila se zařazením knihy do novozákonního kánonu.^[8]

Janův hněv je tradičně chápán jako reakce na římskou persekuci ranných křesťanů. Nemáme však žádné správy o tom, že by křesťané v Malé Asii byli pronásledováni. Osten autorovy kritiky spíše míří do vlastních řad. V prvém století začali totiž lidé uctívat římské císaře jako bohy. To bylo pro křesťany rouhání jedinému bohu. Uctívání císařova kultu byl podle odborníků tím hlavním důvodem, proč Jan napsal svou knihu. Zjevení Janovo je polemikou vůči zbožštění císařů a varováním křesťanů v Malé Asii. Bůh nakonec zvítězí nad ďáblem a křesťanská víra  bude odměněna. V tomto kontextu lze vysvětlit Janovy apokalyptické vize.^[2] Viz.také Satanův trůn.

Sedmihlavá šelma

CEP^[5] Zjevení Janovo 17:3-11

Sedmihlavá šelma s nevěstkou symbolizují římskou říši s jejím císařem i hlavní město Řím. Řím byl známý jako město sedmi pahorků. Do Janovy doby vládlo Římu sedm císařů. Pět jich podle Jana padlo: Augustus, Tiberius, Gaius (Caligula), Claudius a Nero. Šestým, kterýkraluje, je Vespasián. Sedmý, který ještě nepřišel, je Titus, vládnoucí pouhé dva roky (79 - 81 n.l.). Jeho nástupce Domicián (81 - 96 n.l.) je pak onou šelmou, osmým králem.
Jan antedatuje vizi do období Vespasiánovy vlády (69 - 79 n.l.). Prorokuje, že až přijde sedmý král (Titus), bude vládnout jen nakrátko. A pak nastane čas dravé šelmy která byla a není, a zase bude. To zní jako hádanka. V šelmě, která byla a není respektive v osmém králi, který je jeden z předchozích sedmi králů, však můžeme jednoznačně identifikovat římského císaře Domiciána. Mnozí v něm spatřovali znovu přicházejícího Nerona. S Domiciánem začala opět doba kruté vlády, tolik připomínající Neronovu éru.^[3]
Naprostá většina odborníků se shoduje v tom, že Apokalypsa byla napsána ke konci vlády Domiciána. Verše Zj17 se tedy za proroctví pouze vydávají. Jan "předpověděl" historické události až poté, kdy k nim došlo. Pouze je mistrně protkal prorockou symbolikou podobně, jak je tomu například v knize Danielově. Jan "předpovídá" Domiciánovu vládu jako někoho, kdo byl (v osobě císaře Nerona), není (text je antedatován do doby Vespasiána) a bude (Domicián, Nero redivivus^[4]). Domicián jako nový Nero je onou šelmou i osmým králem, který je i jedním z těch sedmi předchozích  (Nero).
 

Čtyři jezdci apokalypsy 

CEP^[5] Zjevení Janovo 6:1-9

... pokračování příště ...