O znovuzrození a slibu mlčení
CH XIII
Tajná rec Herma Trismegista na hore1 k synu Tatovi:
O znovuzrození a slibu mlcení
(1) Když jsi v Obecných recech vykládal o božství, otce, vyjádril ses hádankovite a ne
zcela zretelne. Nepodal jsi mi zjevení, nebot jsi prohlásil, že nikdo nemuže být spasen pred
stal jsem se tvým prosebníkem a žádal jsem te, abych smel poznat výklad4 o znovuzrození;
nebot ten jediný ze všeho jsem doposud neznal. Ty jsi pravil, že mi ji predáš, “jakmile budeš
pripraven odcizit se Kosmu”. Pripravil jsem se tedy a zocelil jsem svého ducha proti klamu
Kosmu. Ty pak dopln i to ostatní, co mi schází, a predej mi tradici znovuzrození, jak jsi mi
slíbil – at už mi ji predložíš nahlas nebo ve skrytu. Není mi známo, Trikrát Nejvetší, z jakého
luna muže být Clovek zplozen,5 a z jakého semene.
(2) Hermés: Muj synu, duchovní Moudrost v mlcení, oním semenem
pak pravdivé Dobro.
Tat: Kdo zasévá toto síme, otce? Jsem naprosto bezradný.
Hermés: Vule boží, synu.
Tat: A co je zac ten, kdo bude zplozen, otce? Nebude mít prece úcast na
duchovním bytostném urcení i na tom urcení, které je ve mne.
Hermés: Onen zplozený bude jiný – buh syn Boha, Vše ve Všem, sestávající ze všech
Mocností.
1 V textu spisu není žádná známka toho, že by se rozhovor odehrával na hore, a
komentátori usuzují, že hora se do názvu dostala omylem coby nepatricný odkaz na prechod
hory v § 1. Motiv zjevení na hore je nicméne bežný – srov. napr. Matouš 5,1; 14,23; 17,1;
24,3; Marek 3,13; 9,2; Zjevení 21,10, aj.
2 Cteme dle Nockovy interpunkce, s cárkou za ˘pekŁluyaj. Bez cárky: “Neodkryl jsi
3 Možná též: “když jsme precházeli pres poušt” (tak Fowden – viz aparát). S
konjekturou: “když jsme sestupovali s hory”, popr. “na svahu hory”.
4 Logos. Možná též: “když jsme precházeli pres poušt” (tak Fowden – viz aparát). S
konjekturou: “když jsme sestupovali s hory”, popr. “na svahu hory”.
2
Tat: Mluvíš v hádankách, otce, a ne tak, jak má otec rozmlouvat se synem.
Hermés: Príbuznosti s tímto Pokolením6 se nelze naucit, synu; bude-li však Buh chtít,
je možné se s jeho pomocí rozpomenout.
(3) Tat: Podáváš mi nemožné a násilné výklady, otce, a proto bych chtel prímou odpoved
na své otázky. Zrodil jsem se snad jako syn odcizený od Pokolení Otce?7 Nebud skoupý,
otce, jsem tvuj rodný syn. Vylož mi na rovinu zpusob znovuzrození.
Hermés: Co ti mám ríci, synu? Nemám, co bych rekl, leda snad toto: Videl jsem cosi
ve svém nitru, nevytvorenou podívanou, jež vzešla z milosrdenství Boha; vyšel jsem ze sebe
sama do nesmrtelného tela. A nyní nejsem tím, kým dríve, nýbrž jsem byl zplozen v Mysli.
Tomuto dílu se nelze naucit, ani to nelze spatrit pomocí onoho vytvoreného prvku, jehož
prostrednictvím vidíme . A proto se me netýká má predchozí složená podoba,
ackoli mám barvu, lze me nahmatat a mám i míru: je mi však toto vše cizí.8
Nyní me sice vidíš ocima, synu, cím však , to chápeš, jakkoli
upíráš své telo i zrak. Temito ocima me nyní videt není, synu.
(4) Tat: Uvedl jsi mne v naprosté šílenství a pomátls me na rozumu, otce. Vždyt ted už
nevidím ani sám sebe!
Hermés: Kéž bys i ty prošel skrze sebe sama ven, synu, tak jako ti, kterým se ve
spánku zdají sny – beze spánku.
Tat: Rekni mi ješte toto: Kdo je vykonavatelem znovuzrození?
Hermés: Syn Boha, jeden Clovek, z vule Boží.
(5) Tat: Ted už jsi mne ale úplne zbavil slov, otce, když už jsem predtím prišel o rozum.
Vidím prece, že tvá postava je stále tatáž, stejne jako tvé rysy.
Hermés: V tom jsi ovšem na omylu. Smrtelná podoba je totiž každým dnem jiná, mení
se s casem, roste ci ubývá – jako klam.
5 Doslova: “z jakého luna byl Clovek zplozen”. Z dalšího je ovšem zrejmé, že Tat se
neptá na lidský puvod nýbrž na to, jak se clovek s malým “c” muže prerodit v Cloveka s
velkým “C”.
6 “Príbuznost s tímto Pokolením” je náš pokus o komplexní pretlumocení reckého
genos, které oznacuje nejen “rod”, ale zároven i “príbuzenství” a “puvod” (Festugiere Rév. IV
201, pozn. 1: “descendance raciale”). Možný je ovšem též neutální preklad “necemu takovému
se nelze naucit”. Viz komentár.
7 Nock s Festugierem (a po nich i ostatní) kladou tuto vetu do uvozovek bez otazníku a
chápou ji jako jakési “heslo” (pozn. 20: “un mot de passe pris \`a rebours”). Preklad by pak
byl: “... a proto jim právem hodlám vzdorovat: «Zrodil jsem se jako syn odcizený od Pokolení
Otce.»” Srov. Grese, str. 85-6.
8 Tak kodexy. Moderní editori opravují na: “...ani už nemám žádnou barvu, nelze me
nahmatat ani nemám míru: to vše je mi cizí”.
3
(6) Tat: Co je tedy opravdové, Trikrát Nejvetší?
Hermés: To nezkalené, synu, nevymezené, bez barev, bez podoby, nemenné, nahé,
zárící, samo sebou9 pochopitelné, nezamenitelné Dobro, netelesné.
Tat: Vskutku jsem zešílel, otce. Domníval jsem se, že jsem se díky tobe stal moudrým,
ted jsou však vnímající orgány mého myšlení zablokovány.
Hermés: To máš tak, synu: Stoupá-li neco vzhuru, jako ohen, a zároven to tíhne dolu,
jako zeme, a pritom je to vlhké, jako voda, a zároven to dýchá celým Kosmem,10 jako vzduch
– jak bys mohl neco takového myslet na zpusob vnímání, když to není ani tvrdé,
ani vlhké, je to nespoutané a neprostupné? Myslí nahlédnutelné je to pouze ve své moci a ve
svém pusobení – avšak ten, kdo je tohoto schopen, musí nejprve v Mysli
nahlédnout zrození v Bohu.11
(7) Tat: Já toho tedy schopen nejsem, otce?
Hermés: Chran buh, synu! Useber se ve svém nitru,12 a prijde to. Chtej to, a nastane to.
Dokonej13 svá telesná vnímání, a nastane zrod božství. Ocisti se od nerozumných trestu látky.
Tat: Copak mám v sobe nejaké trestající mstitele, otce?
Hermés: A kolik, synu! Je jich mnoho a nahánejí hruzu.
Tat: Neznám je, otce.
Hermés: Práve tato tvá neznámost, synu, je prvním trestem. Druhým je bolest, tretím
bezuzdnost, ctvrtým žádostivost, pátým krivda, šestým chamtivost, sedmým klam, osmým
závist, devátým lstivost, desátým zurivost, jedenáctým ukvapenost, dvanáctým špatnost.
Techto je co do poctu dvanáct, ale pod ne spadá ješte mnohem více dalších, synu, a tyto
všechny prostrednictvím tela, které je vezením, nutí vnitrního Cloveka14 smyslove prožívat.
9 Doslova “svým prostrednictvím” a zároven jen “sobe” a nikomu jinému; chce-li to
pochopit i nekdo jiný, musí se tím sám stát.
10 Tak Festugiere (“ce qui souffle par tout l’universe”). Sympnoon (doslova “spolecne
dýchající”) je nepochybne poukazem na pojem sympnoia (spolecné dýchání, conspiratio),
jeden ze stoických výrazu pro sympathii a vnitrní propojenost všech cástí organismu sveta.
11 Editori ctou: “... vyžaduje to však nekoho, kdo je schopen v Mysli pojmout zrození v
Bohu”.
12 Prekládáme po vzoru Dihleho, The Theory of Will, str. 213: “pull yourself together”.
Festugiere má “pritáhni to k sobe”, v pozn. 34 však zminuje návrh Einarsonuv “contracte-toi
en toi-m\)eme”. Tak i Grese: “draw into yourself”.
13 Též: “Obnov, oprav”. Podle jiných rukopisu: “zastav cinnost” (viz však C.H. X 5 a
komentár ad loc.).
14 Možná jen “vnitrního cloveka” s malým “c” (viz komentár, str. $vnt).
4
Odcházejí však – i když ne všechny naráz – od toho, nad nímž se Buh smiloval. A v tomto
spocívá zpusob a smysl15 znovuzrození.
(8) Ted už však ztichni, synu, a zachovávej zbožné mlcení, abys tak nerušil milosrdenství,
jež k nám od Boha.16 ...17 Od této chvíle se raduj, synu, nebot jsi Mocnostmi Boha
ocišten a obnoven pro reintegraci Slova.18
Dospela k nám známost Boha a s jejím príchodem, synu, je vyhnána neznámost.
Dospela k nám známost radosti a jakmile prišla, synu, bolest prchá k tem, kdo jí dávají
prostor. (9) Po radosti vzývám Mocnost, zdrženlivost. Presladká Mocnosti! Prijmeme
ji s nejvetším potešením, synu. Hle, jak svým príchodem vypudila bezuzdnost! Jako ctvrtou
vzývám nyní vytrvalost, Mocnost, jež stojí proti žádostivosti. Další stupen, který je pred námi,
synu, je pevným sídlem spravedlnosti. Pohled, jak vyhnala krivdu, která žádný základ
nemá.19 Krivda odešla a my jsme byli ucineni spravedlivými. Privolávám k nám šestou
Mocnost, která stojí proti chamtivosti: smysl pro spolecné.20 A když odpadla chamtivost,
privolávám ješte pravdu: klam prchá a pravda prichází. Hle, synu, jak se s príchodem pravdy
dobro naplnilo! Odešla od nás totiž závist, zato však s príchodem pravdy následovalo i dobro,
a spolu s ním i život a svetlo. A již se na nás z temnoty nevrhají žádné tresty – byly
premoženy a odlétly, jen to zasvištelo.
(10) Nyní již znáš zpusob znovuzrození, synu. S príchodem desítky bylo sestaveno
zrození v Mysli, které vyhání ono dvanácteré zrození, a my jsme díky tomuto zrození v Mysli
nazreni.21 Komukoliv se tedy na základe milosrdenství dostalo tohoto zrození na zpusob
15 “Smysl” = logos (tak Festugiere: “le sens de la régénération”).
16 Tak Festugiere v Rév. IV 203, pozn. 3, když katapaÚsei chápe jako 2. os. sg. media s
aktivním významem. Pokud by šlo o 3. os. sg. aktiva, preklad by znel: “... a díky tomu k nám
neprestane od Boha milosrdenství.”
17 V tomto okamžiku podle Scotta II 387 a Festugiera (pozn. 43) docházi k Tatovu
znovuzrození. Viz komentár.
18 K “reintegraci” za synarthrósis viz komentár. “Ocišten a obnoven” je Festugieruv
pokus o vystižení predpony ˘na- ve slovese ˘nakaqa…rein (Rév. IV 203: “purifié et rénové
tout ensemble”).
19 Krivda nemá “základ” v protikladu ke spravedlnosti, která má “pevné sídlo”. Editori
však opravují na: Pohled, jak vyhnala krivdu, bez soudu.
20 “Smysl pro spolecné” = koinónia = “spolecenství, spolecná úcast, ochota sdílet,
nesobeckost.” Festugiere: “la bonté qui partage”; Mead: “Sharing-with-all”; Scott:
“Unselfishness”; Grese: “generosity”. Jako “smysl pro spolecné” prekládáme s ohledem na §
18, kde koinónia predstavuje psychický protipól k veškerenstvu.
21 Editori opravují na “zbožšteni”.
5
Boha, ten zanechal telesné vnímání za sebou a sestávaje z Mocností, poznává sám sebe a
raduje se.22
(11) Tat: Stal jsem se vyrovnaný23 díky Bohu, otce, a proto si již veci nevyjevuji zrakem
svých ocí, nýbrž cinností Mysli prostrednictvím Mocností. Jsem v nebi, v zemi, ve vode, ve
vzduchu; jsem v živých tvorech, v rostlinách, v lune, pred lunem, po lune, všude. Rekni mi
však ješte toto: Jak to, že tresty temnoty, kterých je poctem dvanáct, jsou vypuzeny desíti
Mocnostmi? Jakým zpusobem , Trikrát Nejvetší?
(12) Hermés: Tento telesný stánek,24 skrze který jsme prošli ven, synu, sestával z kruhu
zodiaku, a ten sestává z úseku,25 kterých je co do poctu dvanáct, mají však jednu prirozenost,
všeforemnou ideu. Pro zmatení cloveka26 jsou mezi temito tresty27 rozlišení, synu,
v praxi jsou nicméne sjednocené.28 ukvapenost je neoddelitelná od zurivosti
a nelze mezi nimi rozlišit. Lze tedy ocekávat a dává to dobrý rozum, že se
dává na ústup, když je vyhání deset Mocností, to jest Desítka. Desítka, synu, je totiž
ploditelkou duší. Život a Svetlo jsou sjednoceny tam, kde se zrodilo císlo Jednotky, Ducha.29
Dá tedy rozum, že Jednotka obsahuje Desítku a Desítka Jednotku.
(13) Tat: Otce, vidím v Mysli veškerenstvo i sebe sama.
Hermés: Práve to je znovuzrození, synu: nevyjevovat si už veci na zpusob
trojrozmerného tela.
22 Doslova “sestává z techto” (že jde o Mocnosti je patrné z kontextu; srov. § 2 a 14).
Editori navíc opravují na: “poznává sám sebe jakožto sestávajícího z Mocností a raduje se”.
23 Též: “neochvejný, pevný” (Festugiere: “inébranable”; Copenhaver: “tranquil”; Mead,
Grese: “steadfast”). Tat prekonal zmatek a vírení telesnosti a ustavil se jako nová bytost v
identite a jedinnosti.
24 “Telesný stánek” = skénos. Tento výraz se pro telo užívá již od klasické doby (viz
LSJ, s.v. II)
25 Možná též z “prvku, položek” (doslova z “císel”).
26 Nock klade tecku predchozí vety až sem (“...ideu pro zmatení cloveka. Mezi temito
jsou...”).
27 Text tu násilne prechází od maskulinních “úseku” k ženskému zájmenu autais, které je
bezesporu opet odkazem na “tresty” (v rectine ženské timóriai). Doplnením “” se
snažíme tento prudký prechod zmírnit.
28 Festugiere (viz jeho pozn. 53) prekládá dle návrhu Einarsonova takto: Pro zmatení
cloveka jsou mezi temito tresty rozdelené páry, synu, které jsou nicméne v
praxi sjednocené. Ke smyslu obou verzí viz komentár.
29 Tak Festugiere a Copenhaver. Mead a Grese chápou vetu v smyslu: “kde se z Ducha
zrodilo císlo Jednotky”.
6
...30 díky této reci o znovuzrození, kterou jsem sepsal ,31 abychom
nepredhazovali veškerenstvo32 mnohým, tem, jimž chce sám Buh.
(14) Tat: Rekni mi, otce, podléhá nekdy toto telo sestavené z Mocností rozkladu?
Hermés: Zmlkni a nemluv o tom, co je nemožné! Jinak zhrešíš a tvé oko Mysli bude
zneucteno. Vnímatelné telo prirozenosti má daleko k bytostnému zrození. Jedno podléhá
rozkladu a druhé nikoliv, jedno je smrtelné a druhé nesmrtelné. Není ti snad známo, že jsi se
(15) Tat: Otce, chtel bych onen hymnický chvalozpev, o nemž jsi tvrdil, že jej od Mocností
uslyším, jakmile dospeji do Ogdoady.33
Hermés: Je chvályhodné, synu, že chceš po vzoru Ogdoady, kterou zvestoval
Poimandrés,34 co nejrychleji zborit stánek tela: jsi prece ocišten. Poimandrés, Nús
Svrchovanosti, mi nepredal nic víc než to, co jsem zapsal, nebot vedel, že budu sám od sebe
schopen vše chápat v Mysli, slyšet, cokoli budu chtít, i všechno videt, a nechal na mne, abych