NEZJEVNÝ BUH JE NEJZJEVNEJŠÍ
CH V
Hermés ke svému synu Tatovi o tom, že
NEZJEVNÝ BUH JE NEJZJEVNEJŠÍ
(1) Také tuto rec prednesu tobe, Tate, abys nezustal nezasvecený do mystérií Boha, který je
príliš mocný, než aby mohl být pojmenován.1 Uvedom si tedy, jak se ti to, co se mnohým zdá
nezjevné, stane nejzjevnejší. Vždyt by to vubec nebylo, kdyby to bylo nezjevné. Každý jev je
totiž zplozený, nebot se zjevil. Nezjevné jest však vždy, nepotrebuje se zjevovat. Je stálé a ciní
všechno ostatní zjevným. On sám je nezjevný, nebot vždy jest. Ac zjevující, sám se nezjevuje.
Sám je nezplozený, všechno však predstavuje v predstavivosti. Vždyt zjevování v
predstavivosti se týká pouze zplozených vecí. Zjevování v predstavivosti2 totiž není nicím jiným
než zrozením.
(2) Ten Jeden nezplozený je samozrejme nepredstavitelný i nezjevný, všechno však
predstavuje a skrze vše a ve všem se zjevuje - a zejména pak tem, kterým se rozhodl se zjevit.
Ty se tedy, muj synu Tate, nejprve modli k Pánu a Otci, který je Jediný, avšak není Jeden, nýbrž
Jeden je od Neho, aby se ti dostalo Jeho milosti a byl jsi schopen poznat tak velikého Boha, a
aby ti dal ve tvé mysli3 zazárit treba i jedinému ze svých paprsku. Vždyt jedine myšlení spatruje
nezjevné, nebot je samo nezjevné. Pokud jsi toho schopen, zjeví se tvým ocím Mysli. Pán není
skoupý:4 zjevuje se skrze všechno v Kosmu5. Mužeš snad spatrit své myšlení, chopit se jej
svýma rukama a nazrít obraz Boha? Pokud je ti nezjevné i to, co je v tobe, jak se ti bude skrze
tvé oci zjevovat On sám v sobe samém?6
(3) Pokud Jej však chceš spatrit, poznej Slunce, poznej beh Luny, poznej porádek hvezd.
Kdo opatruje tento porádek? Vždyt veškerý porádek je ohranicen císlem a místem. Slunce je
nejvetším bohem mezi bohy na nebi; jemu všichni nebeští bohové ustupují jako králi a vládci. A
1 Doslova: ... Boha, který je mocnejší jména.
2 “Zjevování v predstavivosti” je naším pokusem o preklad reckého fantasia, které neznací jen
naší “fantazii” a latinské imaginatio, nýbrž též (doslovne) “schopnost zjevovat”.
3 “Mysl” je zde dianoia, nikoli nús. Význam je však nejspíš podobný.
4 “Není skoupý” = afthonos, tedy “je bez závisti (fthonos), není neprejícný”.
5 Doslova skrze celý nebo skrze veškerý Kosmos.
6 Rukopisný text je gramaticky nesmyslný a prekládáme proto podle konjektury (viz aparát). S
jinou a menší opravou by znení mohlo být: ... jak se ti bude v tobe samém skrze tvé oci zjevovat On
sám?
2
on, který je tak veliký, vetší než zeme i more, presto strpí, že má nad sebou kroužící hvezdy,
které jsou menší než on sám. Koho ten uctívá a koho ten se bojí, synu? Žádná z techto hvezd,
které jsou na nebi, neprijala podobnou ci stejnou dráhu.7 Kdo každé z nich vymezil zpusob a
velikost její dráhy?
(4) A sama Medvedice se otácí okolo sebe samé a spolu se sebou otácí celým Kosmem.
Komu patrí tento nástroj? Kdo obehnal more hranicemi? Kdo usadil zemi <na jejím míste>?
Musí prece být nekdo, kdo by byl stvoritelem a vládcem toho všeho. Je totiž nemožné, aby byly
místo, císlo ci míra uhlídány bez toho, kdo je stvoril. Vždyt žádný porádek nebyl stvoren
nemístností a neúmerností - ackoli ani ta není bez vládce. A i když je neporádek neúplný, nebot
zadržuje - rozumí se povahu porádku - podléhá i on vládci, který jí8 pouze zatím žádný porádek
nepriradil.
(5) Kéž bys tak mohl nabýt krídla, vznést se do vzduchu a vznášet se mezi nebem a zemí!
Videt pevnost zeme, prelévání more, proudení rek, volnost vzduchu, hbitost ohne, beh hvezd i
rychlost nebe, které toto vše obstupuje. Ach, synu, jak preštastná je to podívaná, nazrít v jednom
okamžiku toto vše: nehybného, jak se hýbe a nezjevného, jak se zjevuje skrze vše, co ciní. Toto
je porádek Kosmu, toto je usporádání9 porádku.
(6) A chceš-li Jej nazrít i skrze vše smrtelné, co je na zemi i v hlubine, synu, poznej cloveka
utváreného v lune. Dukladne prozkoumej um, s nímž je onen výtvor ucinen. A vez, kdo utvárí
onen krásný a božský obraz, jímž je Clovek. Kdo nacrtnul kruhy ocí, kdo provrtal otvory nosu a
uší, kdo rozevrel ústa, kdo napjal a pripoutal šlachy, kdo svedl žíly, kdo zpevnil kosti, kdo obalil
maso kuží, kdo rozdelil prsty, kdo rozšíril nohám chodidla, kdo prorazil póry, kdo rozestrel
slezinu, kdo ucinil srdce ve tvaru pyramidy, kdo pospojoval nervy,10 kdo rozprostrel játra, kdo
vyhloubil dutinu plic, kdo ucinil bricho prostorným? Kdo vyjádril vše nejvznešenejší ve
zjevném a skryl vše ošklivé?
(7) Viz, kolik dovedností <bylo užito> v jedné látce, kolik cinu v jedné oblasti - a vše je
prekrásné, vše úmerné, a pritom vše v rozmanitosti. Kdo ucinil toto vše? Která matka, který
otec, pokud ne nezjevný Buh, jenž vše vytvoril svou vulí? (8) Nikdo prece neríká, že by socha
7 Pokud bychom vetu spolu s Festugierem cetli jako otázku, znel by preklad: A cožpak neprijala
každá z techto hvezd, které jsou na nebi, podobnou ci stejnou dráhu? K výkladu obou variant viz
komentár.
8 Jí = nemístnosti a neúmernosti.
9 Doslova kosmos porádku.
10 Rectina nerozlišuje mezi nervy a šlachami - obojí jsou neura. V naší vete se však neura
vyskytují dvakrát, a proto v prekladu po vzoru Festugierove predpokládáme, že se v prvním prípade
jedná o šlachy, zatímco ve druhém o nervy.
3
vznikla bez sochare nebo obraz bez malíre. A tento výtvor by mel vzniknout bez Tvurce? Ó jak
veliká zaslepenost, jak veliká neúcta,11 jaký nedostatek soudnosti! Nikdy, muj synu Tate,
neupírej výtvorum jejich Tvurce. Ba spíše to, co se týká Boha, je príliš mocné, než aby to mohlo
být pojmenováno: tak veliký je Otec všech vecí. Je totiž jediný a jeho dílem je býti Otcem.
(9) Pokud mne však nutíš ríci neco ješte odvážnejšího, pak pravím, že jeho bytostným
urcením je vše plodit a cinit. A jako není možné, aby neco vzniklo bez stvoritele, tak by ani on
sám nemohl vždy být, kdyby vždy vše necinil: na nebi, ve vzduchu, na zemi, v hlubine, v celém
Kosmu i všude ve Vesmíru, v tom, co je, i v tom, co není. Nebot v tom všem není nic, cím by
On sám nebyl. Sám je vším, co je, a sám je vším, co není. Vše, co je, totiž zjevil, zatímco vše, co
není, podržuje v sobe samém.12
(10) Toto je Buh, který je príliš mocný, než aby mohl být pojmenován. Toto je nezjevný,
který je nejzjevnejší. Je nahlédnutelný Myslí, a presto viditelný ocima. Je netelesný a prece
mnohotelesný, ba spíše všetelesný. 13 Tento, který není, jest nicím. Je totiž vším a tedy i tímto. A
proto má všechna jména, nebot jest od jednoho Otce, proto však zároven sám jméno nemá,
nebot je Otcem všeho.
Jak Te tedy velebit, <pet> o Tobe nebo k Tobe?
Kam se mám dívat, když Te budu velebit?
Nahoru, dolu, dovnitr, ven?
Vždyt ve spojení s Tebou není místa ani zpusobu,
ani nic jiného z toho, co je.
Vše je v Tobe, vše je od Tebe.
Vše dáváš a nic neprijímáš.
Vše totiž máš a není nic, co bys nemel.
(11) A kdy Te mám opevovat?
Nelze prece pojmout Tvuj cas ani hodinu.
A za co Te mám opevovat?
Za to, co jsi ucinil, nebo za to, co jsi neucinil?
11 “Neúcta” = asebeia = bezbožnost (opak k eusebeia, “zbožnost”).
12 Vše, co je (není) = doslovneji “všechny veci, které jsou (nejsou)”. Preklad pomocí “vše” volíme
zde a rovnež na mnoha dalších podobných místech ve snaze vyhnout se onem jinak nezbytným
“vecem”, které mohou ve filosofickém textu být pomerne matoucí. V rectine je plurál stredního rodu (tj.
“jsoucna”).
13 Doslova všech tel.
4
Za to, co jsi zjevil, nebo za to, co jsi skryl?
A jak Te mám opevovat?
Jako kdybych byl sám sebou?
Jako kdybych mel neco soukromého?
Jako kdybych byl nekým jiným?
Vždyt Ty jsi vším, cím mohu být;
Ty jsi vším, co mohu cinit;
Ty jsi vším, co mohu ríci.
Nebot Ty jsi vše a nic jiného není.
Ty jsi i tím, co není.
Jsi vším, co se zrodilo; jsi tím, co se nezrodilo.
Jsi Myslí, když se myslíš; jsi Otcem, když tvoríš;
jsi Bohem, když pusobíš a jsi dobrý, když vše ciníš.
To jemnejší z Látky je vzduch,
ze vzduchu Duše,
z Duše Mysl
z Mysli Buh.